Ježíš učí o neodsuzování druhých

¹Nesuďte druhé, abyste nebyli souzeni. ² Podle toho, jak soudíte, budete souzeni i vy a na váš život budou přiložena stejná měřítka, jaká sami používáte.

³ Jak to, že vidíš pilinu v oku druhého člověka a poleno ve svém oku přehlížíš? ⁴ Jak můžeš říkat druhému: ‚Dovol, abych ti vyndal smítko z oka,‘ a poleno ti ve vlastním oku nepřekáží? ⁵ Pokrytče! Vyčisti si nejprve svoje oko, a teprve potom jasně uvidíš na to, abys mohl vyjmout pilinu z oka svého bližního.

⁶ Je zbytečné vysvětlovat Boží pravdy těm, kteří jimi pohrdají. To je stejné, jako byste očekávali, že pes ocení vzácný pokrm a vepř krásu perly. Co se stane? Všechno zašlapou a nakonec vás napadnou.

Ježíš učí: žádejte, hledejte a klepejte

⁷ Proste, a dostanete, hledejte, a najdete. Klepejte, a bude vám otevřeno. ⁸ Protože každý, kdo prosí, dostane, kdo hledá, nalezne a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. ⁹ Kdyby kohokoliv z vás poprosilo vlastní dítě o kus chleba, dali byste mu snad kámen? ¹⁰ A místo ryby byste mu dali hada? Určitě ne! ¹¹ Jestliže tedy vy, lidé tvrdého a hříšného srdce, dovedete dávat svým dětem dobré věci, tím spíše je nebeský Otec dá těm, kteří ho prosí.

¹² Jednejte s druhými tak, jak byste si přáli, aby jednali oni s vámi. Tak se dá shrnout Starý zákon.

Ježíš učí o cestě k věčnému životu

¹³ Do Božího království lze vstoupit jen úzkou brankou. Prostorná brána a široká cesta vedou do záhuby a mnoho lidí se tudy ubírá. ¹⁴ Brána a cesta k životu jsou úzké a je málo těch, kteří je najdou.

Ježíš učí o ovoci života

¹⁵ Mějte se na pozoru před falešnými náboženskými učiteli, kteří přicházejí v masce neškodné ovce, ale ve skutečnosti jsou jako lační vlci. ¹⁶ Poznáte je podle toho, jak žijí a jednají – právě tak jako posuzujete strom podle ovoce, které se na něm rodí. Cožpak se sklízejí hrozny z trnek a fíky z bodláčí? ^17-18 Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a zase špatný strom dobré. ¹⁹ Každý strom, který nedává dobrou úrodu, je poražen a spálen. ²⁰ Ovoce – činy člověka, to je spolehlivý rozpoznávací znak.

Ježíš učí o stavbě na písku a na skále

²¹ Ne každý, kdo mne oslovuje Pane, Pane, přijde do nebeského království. Rozhodující je, zda poslouchá mého Otce. ²² V den posledního soudu mi mnozí řeknou: ‚Pane, Pane, cožpak jsme v tvém jménu nemluvili, nebojovali proti zlu a nedokázali mnoho divů?‘ ²³ Já jim však odpovím: ‚Nikdy jste mi nepatřili a neřídili se podle Boží vůle. Jděte pryč!‘

²⁴ Kdo slyší tato má slova a jedná podle nich, ten může být přirovnán k prozíravému člověku, který založil svůj dům na skále. ²⁵ Přesto, že přišly deště s povodní a vichřice se opírala do jeho zdí, dům vydržel, protože byl postaven na skále. ²⁶ Kdo však slyší tato má slova, ale neuvede je do života, jedná jako pošetilý člověk, který založil svůj dům na písku. ²⁷ Přišly deště, zaplavily krajinu a prudká vichřice se opřela do zdí domu. Ten se zřítil s velkým rachotem.“

²⁸ Když Ježíš domluvil, lidé žasli nad jeho učením. ²⁹ Na rozdíl od učitelů, které znali, z Ježíše vyzařovala zvláštní síla.