Ježíš vypráví podobenství o rozsévači

¹Téhož dne vyšel Ježíš z domu a usedl na břehu jezera. ² Zanedlouho se kolem něho shromáždilo tolik lidí, že musel vstoupit do loďky, aby je mohl všechny oslovit.

³ Rád vyjadřoval duchovní pravdy obrazně.

Tentokrát začal vyprávět:

⁴ „Rolník zaséval na poli obilí. Některá zrna padla na okraj cesty. Slétli se ptáci a sezobali je. ⁵ Jiná zrna dopadla na skalnatou zem, kde bylo málo ornice. Obilí rychle vyhnalo do výšky, ⁶ ale když začalo pálit slunce, uschlo, protože kořínky nešly do hloubky. ⁷ Další část zrna zapadla mezi bodláky. Když vyrostlo bodláčí, udusilo klásky. ⁸ Ostatní zrna padla do dobré ornice. Vyrostlo obilí a přineslo úrodu. Některý klas měl sto zrnek, jiný šedesát a jiný třicet. ⁹ Víte, co tím myslím?“

Ježíš vysvětluje podobenství o rozsévači

¹⁰ Učedníci se ho zeptali: „Proč mluvíš v obrazech?“ ¹¹ Vysvětlil jim to: „Vám už Bůh odkrývá svoje záměry se světem. Ostatním je to zatím skryto. ¹² Kdo přijímá ochotně, bude mít stále víc. Kdo je spokojen s tím, co má, přijde nakonec o všechno. ¹³ Používám obrazy, lidé slyší i vidí, a přece nechápou.

¹⁴ Tak se na nich plní Izajášovo proroctví:

¹⁶ Jak je dobře, že vaše oči vidí a uši slyší. ¹⁷ Mnoho proroků toužilo vidět to, co vy vidíte, a slyšet to, co vy slyšíte, ale nebylo jim to dopřáno.

¹⁸ A teď k tomu příběhu o rozsévači. ¹⁹ Cesta, kam padla některá zrna, představuje srdce lidí, kteří slyší o Božím království a nezajímá je to. Přichází satan a sebere, co bylo zaseto. ^20-21 Skalnatá země představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství a přijímá je sice s velkou radostí, ale povrchně a ono v něm nezapustí kořeny. Když pak přijdou těžkosti nebo pronásledování pro víru, jeho nadšení ochabne a to, co bylo zaseto, zmizí.

²² Země porostlá bodláčím představuje člověka, který slyší poselství, ale v jehož srdci záležitosti každodenního života a touha po lepším hmotném zajištění slovo udusí.

²³ Dobrá ornice představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství, rozumí mu a nechává působit jeho životodárný vliv. Užitek z toho je mnohonásobný, u někoho větší, u jiného menší.“

Ježíš vypráví podobenství o plevelu

²⁴ Potom použil dalšího přirovnání. „Bůh je jako dobrý hospodář, který zasel na své pole dobré semeno. ²⁵ V noci, když lidé spali, hospodářův nepřítel rozhodil mezi pšenici semeno plevele. ^26-27 Když vyrostlo obilí a s ním i plevel, přišli služebníci za hospodářem a řekli mu: ‚Vždyť jsi zasel dobré semeno, kde se tedy vzal plevel?‘

²⁸ ‚To udělal nepřítel!‘ odpověděl.

‚My půjdeme a vyplejeme to pole,‘ nabídli se.

²⁹ Ten jim na to řekl: ‚Ne, to nedělejte. Spolu s plevelem byste mohli snadno vytrhnout i pšenici. ³⁰ Necháme obojí vyrůst a při žních řeknu žencům, aby vybrali plevel a spálili ho a pšenici dali do mé stodoly.‘ “

Ježíš vypráví podobenství o hořčičném zrnu

³¹ Předložil jim jiný obraz: „S Božím dílem je to jako s hořčičným seménkem, které člověk zasel na poli. ³² Je sice drobné, ale vyroste z něho tak mohutná bylina, že i ptáci na ní stavějí hnízda.“

³³ Dále užil tohoto obrazu: „Boží vliv působí jako kvas. Malé množství prokvasí i velkou dávku těsta.“

³⁴ V tomto kázání Ježíš používal výhradně podobenství.

³⁵ Tak se naplnilo staré proroctví:

Ježíš vysvětluje podobenství o plevelu

³⁶ Ježíš pak opustil shromážděné posluchače a šel domů. Obklopili ho jeho učedníci a žádali, aby jim vyložil obraz plevele na poli. ³⁷ „Dobře,“ řekl, „já jsem ten hospodář, který seje dobré zrní. ³⁸ Pole představuje svět a zrna, to jsou lidé, kteří patří Bohu. Plevel, to jsou lidé propadlí zlému. ³⁹ Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žně představují konec světa a ženci jsou andělé. ⁴⁰ Tak jako v tomto příběhu je plevel oddělen a spálen, tak bude na konci světa. ⁴¹ Pošlu své anděly a ti vyženou z Boží blízkosti všechny, kteří stáli v cestě Boží věci a páchali zlo. ⁴² Jejich konec bude hrozný. Zbyde jim pláč a zoufalství. ⁴³ A tehdy ti, kteří plnili Boží vůli, budou v království nebeského Otce zářit jako slunce. Přemýšlejte o tom!

Ježíš vypráví podobenství o pokladu, perle a síti

⁴⁴ Nový život, k němuž vás Bůh volá, je jako poklad zakopaný v poli. Kdo ho najde, zatím o tom nemluví, ale má takovou radost, že prodá všechno, jen aby to pole získal.

^45-46 Nebo: je jako drahocenná perla, kterou objeví obchodník s perlami. Vyprodá všechno, co má, a koupí ji.

⁴⁷ Boží království je jako síť spuštěná do moře, ve které uváznou nejrůznější tvorové. ⁴⁸ Když je síť plná, vytáhnou ji rybáři na břeh, do košů vyberou dobré ryby a ostatní vyhodí. ⁴⁹ Tak to bude i na konci světa. Přijdou Boží andělé a oddělí zlé od bohabojných ⁵⁰ a zlé hodí do ohně. Tam bude pláč a zoufalství. ⁵¹ Porozuměli jste všemu?“

„Ano,“ odpověděli. ⁵² Potom dodal: „Každý vykladač Písma, který pochopil, oč mi jde, je jako hospodář, který ze své zásobárny nabízí nové i staré.“

Lidé z Nazaretu odmítají uvěřit

^53-54 Když Ježíš skončil svůj výklad v podobenstvích, vrátil se do svého domovského města. Učil v tamní synagoze. Všichni se divili: „Kde se v něm bere taková moudrost a moc? ⁵⁵ Vždyť to je tesařův syn, jeho matka je přece Marie, a Jakub, Josef, Šimon a Juda to jsou jeho bratři! ⁵⁶ I jeho sestry žijí mezi námi. Odkud to ten člověk má?“ ^57-58 Nemohli se s tím vyrovnat a pro jejich nedůvěru tam Ježíš nemohl vykonat mnoho zázraků. Vysvětlil to slovy: „Proroka si váží všude víc než v jeho rodném městě a v jeho domově!“