Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslici

¹Když se blížili k Jeruzalému a přišli do Betfage u Olivové hory, poslal Ježíš dva ze svých učedníků napřed ² a řekl jim: „Jakmile přijdete do vesnice tady před námi, najdete přivázanou oslici s oslátkem. Odvažte je a přiveďte mi je. ^3-4 Kdyby se vás někdo ptal, co děláte, řekněte, co předpověděl prorok:

⁶ Učedníci šli a udělali vše podle Ježíšova příkazu. ⁷ Přivedli oslici i oslátko, místo sedla podložili své pláště a na ně posadili Ježíše. ⁸ Mnozí z davu pokládali své pláště na cestu, jiní osekávali větve ze stromů a zdobili jimi cestu. ⁹ Průvod lidí, který ho obklopoval zepředu i zezadu, volal:

¹⁰ Když vjel do Jeruzaléma, celé město vřelo a lidé se vzrušeně ptali: „Kdo je to?“ ¹¹ Z průvodu se ozývalo: „To je Ježíš, ten prorok z galilejského Nazaretu!“

Ježíš opět čistí chrám

¹² Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kteří tu prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků a prodavačů obětních holubů ¹³ a řekl jim: „Písmo praví: Boží chrám je místem pro modlitbu, ale vy jste z něj udělali zlodějské doupě!“

¹⁴ Na chrámovém nádvoří se kolem něj shlukli slepí a chromí a on je uzdravoval. ¹⁵ Když však velekněží a vykladači zákona viděli ty zázraky a slyšeli, jak i malé děti volají v chrámu: „Sláva Davidovu synu!“ velmi je to pobouřilo. ¹⁶ Vyčítali mu: „Neslyšíš, co volají?“

On jim odpověděl: „Ovšem. Což jste nečetli v Písmu: I křik nemluvňat chválí Boha.“ ¹⁷ Nechal je být a odešel zpět do Betanie, kde zůstal přes noc.

Ježíš říká učedníkům, že mohou prosit o cokoliv

¹⁸ Když se ráno vracel do Jeruzaléma, dostal hlad. ¹⁹ Všiml si fíkovníku u cesty. Když však přišel ke stromu, viděl, že na něm nejsou žádné plody, ale jen listí. Řekl: „Už nikdy se na tobě neurodí ovoce!“ A ten fíkovník rázem uschl. ²⁰ Když to viděli učedníci, udiveně říkali: „Jak jsi to dokázal, že ten fíkovník tak rychle uschl?“

²¹ Ježíš jim odpověděl: „Skutečně vám říkám, věříte-li bez pochybností, můžete dělat i větší věci než to, co jste nyní viděli. Kdybyste rozkázali této hoře, aby se pohnula a sesula do moře, pak se to stane. ²² Všechno je pro vás dosažitelné, zač se s vírou modlíte.“

Židé se přou o Ježíšovu autoritu

²³ Když pak zas učil v chrámu, přišli k němu velekněží a židovští předáci a ptali se ho: „Jakým právem zde takto jednáš? Kdo ti k tomu dal moc?“

^24-26 „Řeknu vám to, ale nejprve odpovězte vy na moji otázku: Křtil Jan z pověření Boha nebo lidí?“

Říkali si mezi sebou: „Odpovíme-li, že byl od Boha, namítne nám, proč jsme tedy nevěřili jeho slovům. A jestliže odpovíme záporně, pak abychom se báli davu, protože Jana všichni považují za proroka.“ ²⁷ Tak nakonec odpověděli: „Nevíme.“ Nato Ježíš: „Ani já vám tedy neřeknu, kdo stojí za mnou.

Ježíš vypráví podobenství o dvou synech

²⁸ Jak byste rozsoudili takový případ? Jeden muž měl dva syny a řekl jednomu z nich: ‚Jdi dnes pracovat na vinici!‘ ²⁹ On však odpověděl: ‚Nechce se mi!‘ Potom si to ale rozmyslel a šel. ³⁰ O totéž požádal druhého syna. Ten řekl: ‚Ano, půjdu,‘ ale nešel. ³¹ Který z těch dvou synů poslechl svého otce?“

Oni odpověděli: „Ten první.“

„Právě tak,“ řekl Ježíš, „vás podvodníci a prostitutky předbíhají do Božího království. ³² Jan Křtitel vám ukázal správnou cestu k pokání; vy jste na něj nedali, ale tihle lidé ano. Ani to vás nezahanbilo a stejně jste neposlechli.

Ježíš vypráví podobenství o boháči

³³ Nyní si poslechněte jiný příběh: Byl jeden hospodář, který založil vinici. Obehnal ji plotem, zřídil v ní lis a postavil věž pro hlídače. Pak vinici pronajal vinařům a odcestoval. ³⁴ V době vinobraní poslal k vinařům své zástupce, aby vybrali jeho podíl. ^35-36 Vinaři je však popadli, jednoho zbili, druhého utloukli a dalšího ukamenovali. Hospodář tedy poslal další muže; tentokrát jich bylo více. Ale vinaři s nimi naložili stejně. ³⁷ Nakonec k nim tedy poslal svého syna. Myslel si, že alespoň před ním budou mít respekt. ³⁸ Ale když jej viděli přicházet, řekli si: ‚To je dědic! Zabijme ho a vinice bude naše!‘ ³⁹ Popadli ho, vyvlekli z vinice ven a zabili. ⁴⁰ Co myslíte, že udělá hospodář s těmi vinaři, až se vrátí?“

⁴¹ Odpověděli mu: „Ty zločince dá bez milosti popravit a vinici pronajme lidem, kteří mu budou svědomitě odvádět výnosy.“

⁴² Potom se jich Ježíš zeptal, zda znají slova Písma:

⁴³ „Chci tím říci, že vám Bůh odejme správu nad svým královstvím a svěří ji lidem, kteří mu budou odvádět, co mu patří.

⁴⁴ Kdo ten kámen nedá na pravé místo, zakopne o něj, nebo ho kámen rozdrtí.“

⁴⁵ Když velekněží a farizejové slyšeli tyto příměry, pochopili, že mluví o nich. ⁴⁶ Chtěli ho zatknout, ale báli se davu, protože všichni považovali Ježíše za proroka.