Ježíš mluví o skryté čistotě

¹Farizejové a učitelé zákona z Jeruzaléma přišli za Ježíšem s otázkou: ² „Proč tvoji žáci nedodržují staré židovské tradice? Vždyť ignorují i obřadní mytí rukou před jídlem!“ ³ Ježíš jim na to odpověděl: „Proč vy pro své tradice porušujete Boží přikázání? ⁴ Například – Boží příkaz zní: ‚Cti otce i matku; a kdo potupí otce nebo matku, ať zemře.‘ ^5-6 Ale vy říkáte: ‚Jestliže odkážeš svůj majetek druhému, nesmíš už z něho podporovat své rodiče, i když mají nedostatek.‘ Tak jste svými ustanoveními zrušili přímý Boží příkaz. ⁷ Chytráci! I na vás se vztahují slova proroka Izajáše:

¹⁰ Pak kolem sebe shromáždil lid a řekl: „Poslouchejte, co vám říkám, a snažte se porozumět: ¹¹ Vaše nitro nešpiní to, co vchází do úst, ale co z nich vychází.“

¹² Učedníci mu pak řekli: „Víš, že se farizejové urazili, když tě slyšeli?“ ¹³ On odpověděl: „S příkazy je to jako s rostlinami. Co nezasel můj Otec, je plevel a podle toho s tím bude naloženo. ¹⁴ Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Když slepý povede slepého, oba spadnou do jámy.“

¹⁵ Petr se Ježíše zeptal: „Jak’s to myslel s tím, co nás špiní?“

¹⁶ Ježíš se podivil: „Ani vy tomu nerozumíte? ¹⁷ Nechápete, že všechno, co jíme, prochází vnitřnostmi a vychází z těla? ¹⁸ Ale zlá slova vznikají ve zlém srdci, a tak špiní člověka. ¹⁹ Ze srdce vycházejí špatné myšlenky na vraždu, nevěru, necudnost, krádež, lež a pomluvy. ²⁰ To jsou věci, které člověka zbavují vnitřní čistoty. Ale jíst nemytýma rukama, to člověka nepošpiní.“

Ježíš vyhání démona z dívky

²¹ Ježíš odešel do týrského a sidónského kraje. ²² Jedna obyvatelka těchto pohanských končin za ním přišla a prosila: „Slituj se nade mnou, Pane, ty očekávaný Králi! Moje dcera je posedlá démonem a velmi trpí!“ ²³ Ale on na to nic neříkal.

Jeho učedníci na něho naléhali: „Udělej s ní něco, vždyť za námi stále volá!“ ²⁴ Tu se obrátil k té ženě a řekl jí: „Byl jsem poslán pomoci židům a ne pohanům.“

²⁵ Ale ona přišla až k němu, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“

²⁶ „Není správné brát chléb dětem a házet ho štěňatům!“ řekl. ²⁷ Ona odpověděla: „Máš pravdu, ale štěňata dostávají zbytky ze stolů svých pánů.“

²⁸ „Ženo,“ řekl jí Ježíš, „máš velikou víru, tvoje přání je splněno!“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Zástup se podivuje Ježíšovu uzdravování

²⁹ Pak se Ježíš vrátil a vystoupil na pahorek u jezera. ³⁰ Spousta lidí se k němu začala scházet a měli s sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a jinak postižené. Pokládali je před něj a on je uzdravoval. ³¹ Jaký div! Němí mluví, chromí chodí, zmrzačení jsou zdrávi a slepí vidí. Okolostojící nad tím žasli a vzdávali díky Bohu.

Ježíš sytí čtyři tisíce

³² Ježíš zavolal svoje učedníky a řekl jim: „Je mi těch lidí líto, vždyť tu jsou se mnou tři dny a nemají už nic k jídlu. Nechci je nechat odejít hladové, vždyť by ani nedošli domů!“

³³ Učedníci odpověděli: „Kde v takové pustině vezmeme chléb pro tolik lidí?“

³⁴ „Kolik jídla máte s sebou?“ zeptal se Ježíš.

„Sedm chlebů a několik ryb,“ odpověděli učedníci.

³⁵ Ježíš rozkázal, aby se shromáždění lidé usadili. ³⁶ Vzal těch sedm chlebů a ryby, poděkoval za ně Bohu; pak je lámal a dával učedníkům a ti je rozdávali shromážděným. ^37-38 Najedlo se tam dosyta čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí – a ještě sebrali sedm košíků zbytků. ³⁹ Pak se Ježíš s nimi rozloučil, vstoupil do člunu a přeplul do Magdalské krajiny.