Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslátku

¹Když se blížili k Jeruzalému a stoupali na Olivovou horu, uviděli Betfage a Betanii. Ježíš poslal dva ze svých učedníků napřed ² a řekl jim:

„Jděte do vesnice tamhle před námi. Na kraji vesnice uvidíte u plotu uvázané oslátko, na kterém ještě nikdo nejel. To mi přiveďte. ³ A kdyby se vás někdo ptal, co to děláte, odpovězte krátce: Pán ho potřebuje a brzy ho vrátí.“

⁴ Učedníci šli a skutečně našli u jednoho domu přivázané oslátko. ⁵ Když ho odvazovali, někteří z kolemjdoucích se ptali, proč to dělají.

⁶ Odpověděli tak, jak jim poradil Ježíš, a lidé je nechali zvíře odvést.

⁷ Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště, Ježíš se na ně posadil a vydali se na cestu. ⁸ Lidé ze zástupu, který ho provázel, se začali předhánět v pozornostech; prostírali před ním své pláště, jiní lámali větve a zdobili jimi cestu. ⁹ Za ním i před ním se utvořil průvod a všichni volali:

¹¹ Tak vstoupil Ježíš do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Všechno si tam pozorně prohlédl, a protože byl již večer, odešel se svými dvanácti na noc do Betanie.

Ježíš opět čistí chrám

¹² Druhý den cestou z Betanie dostal Ježíš hlad. ¹³ Z dálky uviděl fíkovník obalený listím a šel se podívat, zda nemá nějaké ovoce. Když pak přišel až ke stromu, zjistil, že kromě listí na něm nic neroste; první úroda byla pryč a na novou strom ještě nenasadil.

¹⁴ Učedníci slyšeli, jak říká stromu: „Nikdo už z tebe nebude jíst ovoce!“

¹⁵ Vrátili se do Jeruzaléma a Ježíš šel do chrámu. Když na nádvoří chrámu uviděl stánky s obětními zvířaty a pulty směnárníků, zpřevracel je a obchodníky vyhnal. ¹⁶ Nedovolil ani, aby si někdo tamtudy krátil cestu s vodou od studny.

¹⁷ „Cožpak nevíte,“ horlil, „že je napsáno v Písmu: ‚Můj chrám je určen k tomu, aby se v něm všechny národy modlily?‘ Vy jste však z něho udělali lupičské doupě.“ ¹⁸ Slyšeli to i velekněží a učitelé zákona a přemýšleli, jak by se Ježíše zbavili. Měli z něho strach, protože lid byl jeho učením nadšen. ¹⁹ Večer Ježíš s učedníky opustil město.

Ježíš říká učedníkům, že mohou prosit o cokoliv

²⁰ Když šli ráno zase kolem toho fíkovníku, viděli, že je úplně suchý. ²¹ Petr si vzpomněl na včerejší příhodu.

„Mistře, ten fíkovník, který jsi odsoudil, uschl!“

²² „To vás překvapuje?“ usmál se Ježíš. „Boží moc je daleko větší. ²³ Když budete věřit Bohu – a myslím to smrtelně vážně – a řekli byste této hoře: ‚Zvedni se a padni do moře,‘ ta hora to udělá. Musíte jen věřit bez nejmenší pochybnosti. ²⁴ Pamatujte si: budete-li za něco prosit ve svých modlitbách s pevnou vírou, že vaše prosba bude naplněna, pak se tak určitě stane. ²⁵ Ale když se modlíte, odpusťte nejdříve tomu, proti komu něco máte, aby i váš nebeský Otec mohl odpustit vám. ²⁶ Jestliže ve vás zůstane hněv, ani Bůh vám nepromine vaše provinění.“

Židé se přou o Ježíšovu autoritu

²⁷ Přišli zase do Jeruzaléma. Když Ježíš procházel chrámem, zastavili ho zástupci představenstva chrámu ²⁸ „Od koho máš pověření k takovým činům? Kdo tě k tomu zmocnil?“

²⁹ „Já se vás také zeptám na jednu věc,“ opáčil Ježíš. „Když mi odpovíte, řeknu i já, od koho mám tu moc. ³⁰ Povězte mi: Byl Jan Křtitel skutečně poslán od Boha, nebo si to vymyslel?“

³¹ Dali hlavy dohromady: „Odpovíme-li, že od Boha, pak nám řekne, proč jsme mu tedy neuvěřili. ³² A před lidmi zase nemůžeme Jana prohlásit za obyčejného fanatika. Vždyť jsou všichni přesvědčeni, že to byl Boží prorok.“

³³ A tak odpověděli Ježíšovi: „Nevíme!“

„Ani já vám tedy nepovím, od koho mám pověření,“ odtušil Ježíš.