Ježíš sytí pět tisíců

¹Ježíš se vydal na druhou stranu Galilejského jezera, jinak zvaného Tiberiadské. ² Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech. ³ Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky. ⁴ Bylo krátce před velikonočními svátky ⁵ a Ježíš ze svého vyvýšeného místa viděl, že se mnoho poutníků připojuje k zástupu jeho posluchačů. Obrátil se na Filipa s otázkou: „Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli?“ ⁶ (Ježíš chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší.) ⁷ Filip mu odpověděl: „Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal.“ ⁸ Jeden z učedníků, Šimonův bratr Ondřej, Ježíše upozornil: ⁹ „Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka do moře!“ ¹⁰ „Zařiďte, ať se všichni lidé posadí,“ přikázal Ježíš učedníkům. Rozsadili se tedy pohodlně po travnatém úbočí; jen mužů tam bylo asi pět tisíc.

¹¹ Ježíš vzal těch pět chlebů, poděkoval za ně Bohu, rozlamoval je a učedníci je roznášeli sedícím. Stejně tak učinil i s rybami a každý dostal, kolik chtěl. ¹² Když se všichni najedli, přikázal Ježíš učedníkům: „Seberte všechny zbytky, ať nic nepřijde nazmar.“ ¹³ Nasbírali dvanáct košů zbytků. ^14-15 Lidé si uvědomili, jak velký zázrak Ježíš udělal, a s úžasem říkali: „To je jistě ten prorok, na kterého už tak dlouho čekáme.“ A chtěli ho provolat králem, třeba proti jeho vůli. Ježíš to však poznal, a proto se vrátil sám do hor.

Ježíš jde po vodě

¹⁶ Když nastal večer, odešli učedníci dolů k jezeru. ¹⁷ Tma houstla, Ježíš stále nepřicházel, a tak učedníci nasedli do člunu a plavili se do Kafarnaum. ¹⁸ Začal vát prudký vítr a jezero se vzdulo silným vlnobitím. ¹⁹ Když učedníci urazili pět šest kilometrů od břehu, uviděli Ježíše, jak k nim přichází po vodě. Protože ho hned nepoznali, zmocnil se jich strach. ²⁰ Ježíš je však uklidnil: „Nebojte se, to jsem já!“ ²¹ Tak ho pozvali s radostí k sobě do člunu a brzy byli u břehu.

Ježíš je pravý chléb z nebe

²² Zástupy na protějším břehu čekaly na Ježíše až do rána. Věděly totiž, že učedníci odpluli do Kafarnaum bez něho na jediném člunu, který měli. ²³ K místu, kde Ježíš nasytil zástup, připlulo příštího dne několik člunů z Tiberiady. ^24-25 Když lidé poznali, že se nedočkají ani Ježíše, ani učedníků, nasedli někteří do těch lodí, přeplavili se do Kafarnaum a tam Ježíše skutečně nalezli. Ptali se ho: „Mistře, jak jsi se sem dostal?“ ²⁶ Ježíš jim místo odpovědi řekl: „Stále ještě nechápete pravý smysl mých činů. Hledáte mne teď jen proto, že jsem vás včera nasytil. ²⁷ Proč se staráte pořád o tak pomíjivé věci, o jídlo a pití? Usilujte o duchovní pokrm, kterým byste rostli pro věčný život. Nabízím vám ho, protože mne k tomu pověřil Bůh, můj Otec.“ ²⁸ „A co bychom měli dělat, abychom se Bohu líbili?“ ptali se. ²⁹ „Bůh od vás žádá jenom jedno,“ odpověděl. „Věřte v jeho Syna, kterého poslal!“

³⁰ „Jak nám dokážeš, že jsi Bohem poslaný Mesiáš?“ namítli někteří. „Ty jsi sice nasytil několika chleby zástup, ³¹ ale Mojžíš dělal pro naše předky na poušti větší zázraky. Je přece o něm psáno: ‚Sytil je manou – chlebem z nebe.‘ “ ^32-33 „Ten chléb jim nedával Mojžíš, ale můj Otec,“ řekl na to Ježíš. „On vám nabízí pravý chléb a tím i život věčný.“

³⁴ „Pane,“ prosili ho lidé, „dávej nám ten chléb pořád!“ ³⁵ „Já jsem ten životodárný chléb. Kdo přijde ke mně, nebude už nikdy hladovět, ³⁶ a kdo ve mne uvěří, nebude nikdy žíznit,“ odpověděl jim Ježíš a pokračoval: „Slyšeli jste má slova, viděli jste mé činy, a přece mi nevěříte. ³⁷ Každý, koho mi Bůh dává, přichází ke mně a já ho neodmítám. ³⁸ Přišel jsem z nebe ne proto, abych dělal, co chci, ale abych plnil vůli nebeského Otce. ³⁹ A ten si přeje, abych nikoho z těch, které mi svěřil, neztratil, ale vzkřísil je v den svého druhého příchodu k věčnému životu. ⁴⁰ Boží vůle je, aby každý, kdo se rozhodne pro Syna a uvěří v něho, získal věčný život. Já ho vzkřísím v onen den.“

Židé popírají, že Ježíš je z nebe

⁴¹ Židy pobouřilo, že se přirovnal ke chlebu přicházejícímu z nebe. ⁴² „Je to přece Ježíš, Josefův syn! Dobře známe jeho rodiče. A to se nám odvažuje tvrdit, že pochází z nebe?“ volali rozhořčeně. ⁴³ „Nevzpírejte se tomu,“ řekl Ježíš. ⁴⁴ „Sám Bůh mne poslal k vám a vás přivádí ke mně, abyste ve mne uvěřili a já vás vzkřísil k věčnému životu. ⁴⁵ Proroci přece předpověděli, že Bůh ke každému člověku promluví. Kdo dbá na tento Otcův hlas, přijde určitě ke mně. ⁴⁶ To ovšem neznamená, že pozná o Bohu všechno – jenom já jsem Otce viděl a znám ho. ⁴⁷ Znovu vám opakuji, že každý, kdo mi uvěří, získává věčný život. ⁴⁸ Já jsem ten životodárný chléb. ⁴⁹ Vaši předkové jedli na poušti manu, a přesto zemřeli. ^50-51 Kdo však okusí skutečný nebeský chléb – a to jsem já, nezemře. Kdo se mnou sytí, bude věčně žít. Tím chlebem je mé tělo a já je obětuji, aby svět mohl žít.“

⁵² To vyvolalo mezi posluchači nový rozruch: „Jak si to představuje, cožpak můžeme jíst jeho tělo?“ ⁵³ Na to jim Ježíš řekl: „Je to tak. Žádný z vás sám o sobě nebude žít věčně. Chcete-li mít věčný život, musíte se sytit mým tělem a krví. ⁵⁴ Jedině ten, kdo přijme moji oběť, bude žít na věky a já ho vzkřísím v poslední den. ⁵⁵ Moje oběť je váš pravý duchovní pokrm a nápoj. ^56-58 Kdo ji přijme, ten je se mnou nerozlučně spojen. Já mu budu zdrojem života, který vyvěrá z Otce. Proto je moje oběť ten pravý nebeský chléb. Vaši předkové jedli manu, a přece zemřeli. Jestliže vy přijmete mne jako svůj chléb, budete žít věčně.“ ⁵⁹ To Ježíš prohlásil v kafarnaumské synagoze.

Někteří z učedníků opouštějí Ježíše

⁶⁰ Mnozí z jeho dosavadních přívrženců teď říkali: „Co je to za nesmysly, to se nedá poslouchat!“ ⁶¹ Ježíš uslyšel, že se je ho posluchači rozhořčují, a zeptal se jich: „To je vám kamenem úrazu? ⁶² A co řeknete, až uvidíte, jak vystupuji tam, odkud jsem přišel? ⁶³ Mluvil jsem o duchovních skutečnostech, ale vy chápete moje výroky hmotně. Váš rozum na to nestačí, jenom Duch vám pomůže, abyste pochopili a získali tak život. ⁶⁴ Ale někteří mi nevěříte.“ Ježíš totiž hned poznal, kdo k němu přistupoval s nedůvěrou a kdo ho zradí. ⁶⁵ Pak dodal: „Proto jsem vám řekl, že vám ke mně může otevřít cestu jedině Bůh.“

⁶⁶ Tehdy Ježíše opustilo mnoho dosavadních přívrženců. ⁶⁷ Obrátil se tedy ke svým dvanácti nejbližším s otázkou: „Co vy, chcete mě také opustit?“ ⁶⁸ Šimon Petr odpověděl za všechny: „Pane, ke komu bychom šli? Tvoje slova pro nás znamenají věčný život. ⁶⁹ Uvěřili jsme a poznali, že jsi Kristus, Boží Syn.“ ⁷⁰ Ježíš na to řekl: „Vás dvanáct jsem si vyvolil, a přece i v jednom z vás je ďábel.“ ⁷¹ Myslel tím Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Věděl, že ten ho zradí, třebaže byl jedním z jeho dvanácti učedníků.