Pavel poukazuje na chybnost lidských úsudků a spolehlivost Božích soudů

¹Nedívejte se na nás tedy jinak než jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. ² Od služebníka se očekává, že bude vykonávat příkazy svého pána. Dá se to říci o mně? ³ Co o tom soudíte vy, není pro mne nejdůležitější. A nemůže to posoudit ani nikdo jiný, dokonce ani můj vlastní úsudek není rozhodující, ⁴ i když mé svědomí je klidné. Jen sám Pán o tom může rozhodnout s konečnou platností. ⁵ Nedělejte proto o nikom předčasné závěry, dokud se nevrátí Kristus. Však on už vynese na světlo to, co bylo zrakům skryto, a odhalí i ty nejtajnější pohnutky. Pak teprve dostane každý od Boha takové uznání, jaké mu náleží.

Napomenutí domýšlivým

⁶ Bratři, jistě rozumíte, že nemluvím jen o sobě a Apollovi, když vám tohle všechno říkám. Chtěl jsem jen na tom příkladu zdůraznit, že nemáte prosazovat své oblíbené kazatele proti jiným. ⁷ Nikdo přece nejsme ničím víc než ostatní. Všichni máme jen to, co jsme dostali, a nemáme se tedy před druhými čím chlubit. ⁸ Vy jste přesvědčeni, že už jste duchovně dost vysoko a že víc nepotřebujete. Pyšníte se, že jste příslušníky Božího království. Kéž byste jimi skutečně byli! Necítili byste se pak tolik nad nás povzneseni. ⁹ Tak se mi zdá, že nám apoštolům vykázal Bůh to nejposlednější místo, jako odsouzencům na smrt. Stali jsme se podívanou pro svět, anděly i lidi.

¹⁰ Prý nám náboženství popletlo hlavu, zato vy jste docela rozumní a vážení křesťané! Námi kdekdo pohrdá, vás každý uznává, my jsme slabí, vy siláci! ¹¹ Trpíme hladem a žízní, zimou a nemocemi, jsme štváni z místa na místo ¹² a na svůj chléb musíme tvrdě vydělávat. Žehnáme těm, kdo nás proklínají, když nás šikanují, trpělivě to snášíme, ¹³ pomlouvají-li nás, modlíme se za ně. Nikde nemáme zastání, jsme stále jen vyděděnci.

¹⁴ Ale to nepíšu proto, že bych vám chtěl něco vyčítat. Vždyť vás mám rád jako vlastní děti. ¹⁵ Kazatelů a vychovatelů můžete mít celou řadu, ale vaším duchovním otcem jsem já, protože prvně jste evangelium slyšeli ode mne. ¹⁶ Proto vás nabádám, abyste žili podle mého příkladu.

¹⁷ Z téhož důvodu k vám posílám svého milovaného a věrného spolupracovníka Timotea. Víte, že ho mám rád jako svého vlastního syna. Ten vám připomene mé křesťanské způsoby, jak jim taky v každé církevní obci vyučuji.

¹⁸ Někteří se začali povyšovat, jako bych už neměl do Korintu přijít. Velice se mýlí! ¹⁹ Přijdu co nejdříve, jak mi jen Pán dovolí, a pak uvidíme, zda je v jejich řeči Boží síla, nebo jen prázdné holedbání. ²⁰ Boží království přece nestojí na řečnickém umění, ale na síle Božího Ducha. ²¹ Co mám tedy přibalit na cestu: hůl – nebo lásku a přívětivost?