¹Jak nás Otec miluje! Přijal nás za syny a dcery. Lidé nás často nechápou, protože Boha neznají. ² Už teď jsme jeho děti, ale neumíme si představit, jak nás Bůh ještě přetvoří. To však víme, že až Kristus přijde a my ho uvidíme v celém jeho majestátu, bude v nás dokončena proměna do jeho podoby. ³ Každý, kdo v něj složil tuto naději, vyhýbá se všemu zlu, protože i Kristus je bez poskvrny.

⁴ Kdo hřeší, staví se proti Bohu, protože hřích je porušení Božího zákona. ⁵ Víte, že Boží Syn přišel, aby nás hříchů zbavil. U něho nemá žádný hřích místo. ⁶ Kdo se Krista drží, ten se hříchu vyhýbá; kdo si s hříchem zahrává, Krista nezná a nerozumí mu.

⁷ Děti, nedejte se nikým oklamat. Podle činů se pozná, zda se podobáme Kristu, který žil v souladu s Boží vůlí. ⁸ Komu se hřích neoškliví, podobá se ďáblu, který se odjakživa staví proti Bohu. Boží Syn přišel proto, aby zrušil ďáblovo dílo. ⁹ Kdo se stal Božím dítětem, vyhýbá se hříchu, protože v něm působí Bůh. Nemůže setrvávat v hříchu, neboť Bůh a hřích se navzájem vylučují. ¹⁰ Podle toho se pozná, ke komu kdo patří: kdo se dopouští bezpráví a nemiluje bratra, nepatří Bohu.

Vzájemná láska

¹¹ Když jste poprvé slyšeli o Kristu, slyšeli jste také: milujte se navzájem. ¹² Podívejte se na Kaina. Přiklonil se k ďáblu a skončilo to bratrovraždou. Proč zabil svého bratra? Protože Ábelův příkladný život ho usvědčoval z hříchu. ¹³ A tak se nedivte, když vás mnozí nenávidí.

¹⁴ Víme, že už nepodléháme vládě smrti, ale vládě života, protože se navzájem milujeme. ¹⁵ Kdo nemiluje, zůstává v zajetí smrti. Kdo nenávidí, rozsévá smrt a ztrácí podíl na věčném životě. ¹⁶ Pravou lásku nám ukázal Kristus tím, že za nás obětoval život. To nás zavazuje, abychom byli ochotni nasadit za bratra i život.

¹⁷ Kdo má dostatek a nedbá, že jeho bratr je v nouzi, marně tvrdí, že miluje Boha. ¹⁸ Nemilujme jenom slovy, ale opravdovými činy. ¹⁹ Taková láska nám dá vnitřní jistotu a uspokojí naše svědomí. ²⁰ Ale i při nejlepší snaze jsme odkázáni na Boží pochopení a odpuštění.

²¹ Moji drazí, když zachováváme jeho přikázání a děláme, co se mu líbí, svědomí nás neobviňuje ²² a smíme Bohu s důvěrou předkládat své prosby a očekávat, že je splní. ²³ A co nám tedy Bůh přikazuje? Abychom věřili, že Ježíš Kristus je Boží Syn, a milovali se navzájem. ²⁴ Kdo se podle toho řídí, je s Bohem zajedno. O této jednotě s Bohem nás ujišťuje Duch svatý.